ČNB překvapivě stanovila proticyklickou kapitálovou rezervu ve výši 0,5 %. Zátěžové testy bankovního sektoru ČNB potvrzují vysokou odolnost tuzemských bank

ČNB dnes vyhlásila poprvé nenulovou sazbu proticyklické kapitálové rezervy ve výši 0,5 %. Tímto krokem ČNB zvyšuje minimální kapitálové požadavky, které budou muset tuzemské banky splňovat od ledna 2017. Dnešní rozhodnutí ČNB je do jisté míry překvapující, jelikož vyhlášení nenulové rezervy nemá v tuto chvíli zcela jasnou oporu v datech z reálné ekonomiky. Úvěrová aktivita sice zrychluje, zatím však nedosahuje úrovně, která by dle metodiky nastavené Basilejským výborem pro bankovní dohled (a de facto i dle metodiky samotné ČNB uveřejňované v minulosti) vyžadovala vytváření této rezervy. Je možné, že se ČNB vzhledem k silnému ekonomickému růstu obává přehřívání ekonomiky a růstu systémových rizik, pak je ale relevantní otázkou, zda je skutečně nadále optimální stále udržovat výrazně uvolněnou měnovou politiku.

Rozhodnutí ČNB je tak vzhledem k současnému nastavení měnové politiky překvapující. Uvolněné měnové podmínky totiž mají za cíl úvěrovou dynamiku zrychlovat, zatímco nové opatření ČNB jí bude brzdit. V situaci nastavení proticyklické rezervy si tak dokážeme o to méně představit nastavení záporných sazeb, jelikož by šlo v situaci domácí ekonomiky o zcela protichůdné kroky. To byl patrně i hlavní důvod, proč ČNB nebyla na svém středečním měnovém jednání tolik holubičí, jak se očekávalo – uvědomovala si totiž, že v souvislosti s nadcházejícím nastavením proticyklické rezervy by holubičí argumenty působily nedůvěryhodně.

Další zajímavostí je, že primární motiv nastavení proticyklické rezervy je zvýšení odolnosti bankovního sektoru, ten je ale dle zátěžových testů ČNB dlouhodobě vysoce odolný vůči nepříznivému vývoji, což potvrdily i dnes aktualizované výsledky zátěžových testů (viz níže).

Proticyklická kapitálová rezerva

Proticyklickou kapitálovou rezervu ČNB stanovuje od konce minulého roku, k čemuž jí opravňuje nový balík regulatorních pravidel CRD IV/CRR. Doposud však byla tato rezerva stanovena na nulové úrovni s tím, že ekonomika její tvorbu vzhledem k nízkým rizikům nevyžaduje. Poslední komunikace ČNB ze záři (a částečně i z června) v tomto ohledu však naznačila, že současný úvěrový růst může přinášet zvýšená rizika a dle ČNB se tak snížila pravděpodobnost, že rezerva v následujících dvou letech zůstane nulová.

Dynamika bankovních úvěrů sice v druhé polovině letošního roku skutečně zrychlila, zejména v případě úvěrů nefinančním podnikům (v průměru 9,5 % yoy červenec–říjen, 5,7 % za celý letošní rok), nicméně tomu předcházela úvěrové stagnace v letech 2013 a 2014 (průměrný růst očištěný o kurzové rozdíly za poslední dva roky činil 0,7 % yoy). Úvěry domácnostem rostou meziročně o více než 5 % již stabilněji od konce roku 2013, nicméně na tento vývoj již ČNB reagovala v červnu tohoto roku tím, že vydala sadu doporučení ohledně obezřetného poskytování úvěrů na bydlení (např. doporučené limity na poměr Loan-to-Value ratio).

Dle mezinárodní metodiky stanovené Basilejským výborem pro bankovní dohled se však k výpočtu proticyklické rezervy využívá objem všech úvěrů soukromému sektoru, nejen úvěrů bank. Zároveň má stanovení proticyklické rezervy přijít až v okamžiku, kdy je poměr celkového úvěrového zadlužení nad dlouhodobou trendovou hodnotou. A tyto ukazatele zatím v ČR potřebu stanovení rezervy nevyžadují, celkový objem úvěrů soukromému sektoru se v první polovině letošního roku zvýšil meziročně mírně přes 2 % a celkový podíl úvěrů k HDP setrvává pod svým dlouhodobým trendem (graf 1 a 2).
V tuto chvíli je tak ČR pouze jedna ze 3 zemí EU, které se rozhodly proticyklickou rezervu zavést. Na konci minulého roku tak učinilo již Švédsko a Norsko. Pokud však srovnáme celkovou meziroční dynamiku uvěrového vývoje všech tří ekonomik, je patrné, že úvěrová dynamika v ČR je podstatně nižší. Zároveň i ukazatel současného poměru úvěru k HDP vůči dlouhodobému trendu ukazuje, že situace v Norsku a Švédsku (před rokem) byla z pohledu tohoto ukazatele jiná a zavedení rezervy více ospravedlňovala. Zároveň v těchto zemích existují podstatně vyšší rizika spojená s přehříváním trhu rezidenčních nemovitostí.

Ačkoli banky budou mít povinnost rezervu držet až od začátku příštího roku, bude mít její stanovení na úvěrový trh okamžitý vliv, jelikož změní výnosnost úvěru z pohledu potřebného kapitálu. Proticyklická rezerva se totiž neaplikuje pouze na nové úvěry poskytnuté od roku 2017, ale platí na celkovou výši expozic bank v ČR, což může ovlivnit úvěrovou politiku bank. Ačkoli velká část tuzemských bank drží kapitálu více, než je požadované minimum, další kapitálové požadavky může ČNB po bankách vyžadovat v rámci tzv. Pílíře II. Některé banky se tak mohou ocitnout v situaci, kdy kapitál budou muset navyšovat, jelikož by s novou rezervou nesplňovaly všechny požadavky ČNB. Stanovení proticyklické kapitálové rezervy tak bude působit ve směru ochlazování úvěrové dynamiky v tuzemské ekonomice. Ačkoli díky její relativně malé výši by měl být tento dopad omezený.

Co z toho plyne? Pokud ČNB hovoří v souvislosti s makroobezřetnostní politikou o rostoucích rizicích z úvěrového vývoje a uvolněných standardů bank a naopak v souvislosti s měnovou politikou o potřebě udržovat měnové podmínky nadále velmi uvolněné, jedná se evidentně o jistou nekonzistenci. Vzniká tak legitimní otázka, zda je kombinace obou politik ČNB v tuto chvíli nadále v ČR nastavena optimálně. Jsou rizika podstřelení 2% inflačního cíle (z velké části z titulu propadu cen ropy) v podmínkách jedné z nejrychleji rostoucích ekonomik v EU stále vyšší než silný nadbytek korunové likvidity z titulu intervencí, pokles úrokových sazeb do záporných hodnot a s tím související honba za výnosy a potenciální počátek bublin na dalších trzích? A nebylo by výhodnější nadále neuvolňovat měnovou politiku, aby nemusela být zpřísňována politika makroobezřetnostní? V této situaci si pak dokážeme o to méně představit zavedení záporných sazeb, které by z pohledu makroobezřetnostní politiky představovaly další růst rizik.

Zátěžové testy bankovního sektoru

Zátěžové testy jsou založené na dvou scénářích. Ve scénáři Baseline, tj. scénáři s největší pravděpodobností budoucího vývoje dle ČNB, se kapitálová přiměřenost sektoru bude vyvíjet na stále vysokých úrovních kolem 17 %.

Scénář Adverse předpokládá obnovenou recesi v ČR deflačního charakteru s vysokou mírou nesplácení úvěrů a v případě tohoto scénáře by kapitálová přiměřenost sektoru klesla k 12 %, což je stále dostatečně nad základním požadavkem 8 %. Velikost potřebných kapitálových injekcí, které by dorovnaly kapitál všech bank alespoň na minimální požadovanou hranici, činí 10 mld. Kč.

Výsledky testů lze obecně hodnotit pozitivně, na druhou stranu však takové výsledky byly vzhledem k dlouhodobě příznivým ukazatelům tuzemských bank očekávatelné. To je způsobeno několika faktory. Za prvé, banky jsou velmi dobře kapitálově vybaveny (kapitálová přiměřenost na konci 3. čtvrtletí 2015 činila 17 %), čímž jsou schopny absorbovat vysoké ztráty, které by v případě krizového scénáře utrpěly (především z nesplácených úvěrů, jelikož úvěrové riziko je pro tuzemský sektor nejvýznamnější). Za druhé, i v krizových letech si udržely vysokou ziskovost a zisky bank obecně slouží jako první polštář ke krytí ztrát, které banky v průběhu roku zaznamenají (výnosnost na kapitál RoE je dlouhodobě kolem 20 %, 18,3 % v 3Q15). Za třetí, tuzemský sektor má vysoký objem depozit, a je tak velmi likvidní (poměr úvěrů a vkladů je dlouhodobě pod 80 %) – to znamená, že má dostatek stabilních zdrojů financování a v krizových situacích je lépe schopen se vypořádat s nepříznivými tržními podmínkami. Samotné testy likvidity však nejsou součásti dnes zveřejněných testů, které se zaměřují jen na testy solventnosti bank.

ING Bank  |  18.12.2015


PředchozíDalší