Pracovní trh otáčí: prokázané schopnosti jsou víc než praxe

Nízká nezaměstnanost nutí firmy slevovat ze svých nároků na nové pracovníky. Příležitosti se otevírají i uchazečům bez praxe. Jaká je však realita připravenosti absolventů středních a vyšších odborných škol na pracovní trh?

„Žáci středních a vyšších odborných škol mnoha oborů navštěvují povinnou odbornou praxi. Poznají při ní chod firmy a začlení se do pracovního procesu. Může to být dobrý začátek jak pro žáka, tak pro firmu, která si otestuje případnou budoucí posilu. Na praktickou připravenost žáka však nemusí mít rozhodující vliv. Zásadní je důraz na kvalitní praktickou výuku ve škole, dostatek učebních hodin strávených s technologiemi, aby žáci chápali souvislosti a učili se samostatnému myšlení. Teorie tomu samozřejmě vždycky předchází, ale prim hraje praktická výuka. Ta je pro budoucí uplatnění žáků v mnoha směrech efektivnější než výklad u tabule,“ míní Martin Vodička, ředitel Soukromé střední školy výpočetní techniky (SSŠVT).

Někteří lidé mají dnes podle Martina Vodičky obecně velké sebevědomí. Vystupují, jako by nic nebyl problém. Když ale dostanou práci, najednou neví, co si s ní počít, a nechají ji nedokončenou. Ti chytří a spolehliví pak obvykle narážejí na komunikační bariéru a neumějí svůj potenciál prodat. „Komunikace a schopnost prezentace by měly být důležitou součástí výuky už na středních školách. Většina studentů je však začíná trénovat až na vysoké škole,“ poukázal Martin Vodička.

Na konci října 2017 evidoval Úřad práce 10 743 absolventů. Na celkové nezaměstnanosti v České republice se společně s mladistvými podíleli 5,2 procenta (v říjnu 2016 činil podíl srovnatelných 5,4 procenta). Nízká nezaměstnanost zlehčuje situaci i uchazečům bez praxe.

„Téměř všechny firmy jsou v současnosti absolventům nakloněny. Pracovní zkušenosti při studiu bývají konkurenční výhodou, ne však podmínkou. Doba, kdy se inzerát na každou pozici vypisoval s požadavkem minimálně dvouleté praxe, je pryč. Především v technických oborech, kde je pracovníků velký nedostatek, jsou pro firmy cennějším artiklem prokázané schopnosti než praxe a tituly uvedené v životopise,“ shrnula trend Jitka Součková z personální agentury Grafton Recruitment.

Běžnou praktikou firem při přijímacím řízení je důkladný test praktických dovedností. „Zájemci o práci v IT jsou obvykle konfrontováni s konkrétní úlohou, kterou musí s pomocí počítače vyřešit – něco naprogramovat, nakonfigurovat, upravit nebo vytvořit. Pokud se uchazeč hlásí na pozici správce sítě, očekává se, že zvládne například konfiguraci síťových služeb. Tomu se snažíme přizpůsobit i naši maturitní zkoušku z odborných předmětů, která je veskrze praktická,“ popsal Martin Vodička.

Klasickým pohovorům ale ještě neodzvonilo. Odhalují tzv. soft skills, tedy schopnost komunikace, organizace nebo strategického a kreativního myšlení. Osobní rozhovor ukáže také míru empatie dotyčného a další typy chování důležité pro práci v týmu. „Ajťáci často bojují s rozšířeným předsudkem, že jsou uzavření a nekomunikativní. To se promítá také do přijímacího pohovoru, kdy bývají vyzváni k řešení zadané úlohy a také k následné prezentaci výsledku všem přítomným,“ potvrdil Martin Vodička.

Podle jeho zkušeností chtějí firmy od absolventů kromě odborných dovedností hlavně jazykovou vybavenost, spolehlivost a samostatnost. „Znát požadavky firem, které absolventy ve velkém poptávají, nám umožňuje formovat učební osnovy podle potřeb trhu. Pravidelně se scházíme a u odborných předmětů přemítáme, co je aktuální, co zařadit a co naopak vypustit z výuky, abychom měli čas na informatické novinky. V posledních dvou ročnících mají naši žáci téměř 50 procent hodin praktické výuky a toto množství má své opodstatnění,“ uzavřel Vodička.

SSŠVT  |  6.12.2017


PředchozíDalší