O nebezpečnosti bezuzdného rozdávání

Po několika letech obecného nezájmu se na první stránky novin dostaly opět české veřejné finance. V posledních letech totiž vlivem silného růstu nikdo z politiků, novinářů či ekonomů moc neřešil, co se stane, až přijde zpomalení – rozdávalo se všem, všude a vždy. Stát měl zdánlivě bezednou kapsu.
Tak, a je to tady. Německá recese je na spadnutí, a ačkoliv v ČR ještě hraje muzika, letošní růst bude o hodně slabší než tři procenta v roce minulém. Uvědomují si to i ministerstvu financí. To třeba ještě 19. prosince minulého roku ústy své ministryně v Poslanecké sněmovně tvrdilo, že rozpočet je založen na „realistické prognóze“ a že nastavil „konzervativní příjmy a oproti tomu maximální výdaje“, aby už za pár týdnů poté navrhovalo plošné škrty v rozpočtech dalších let a propouštění zaměstnanců. Což se samozřejmě nelíbí koaličním partnerům, zejména nad propastí se potácející ČSSD. Zachránit od politického propadliště ji sice mají mladší, neokoukané tváře (třeba ministryně Maláčová), ale všem (nejen) v ČSSD je jasné, že ani ony nesvedou bez otevřené státní „šrajtofle“ zázrak (a možná ani s ní ne).
Takže se přemýšlí, kde na ty vyšší útraty vzít. Protože o snižování výdajů nechce nikdo moc slyšet (návrh Schillerové snížit výdaje skoro určitě přes odpor ČSSD a KSČM, které si jen teď vymohly více peněz, neprojde), půjdou nahoru daně. Z čistě daňově-teoretického hlediska jsou nápady zdanit banky, telekomunikace nebo alkohol ještě relativně rozumné (konkurence nedovolí, zejména u bank, přenést daně do cen, schopnost platit je velká, poptávka po alkoholu není moc elastická), ale problém je jinde. A sice, že se na daně hledí – jako už po několikáté v krátké polistopadové české historii – jen proto, aby se zalepila díra, která se po výdajovém hýření předchozích let v rozpočtu objevila. Ne tedy proto, aby se například nastartovala reforma penzí, ale proto, aby stát mohl platit to, co jako alkoholik v rauši v minulosti v hospodě všem nasliboval. Přitom ČR už má daňový potenciál dost vyčerpaný, jelikož daně z příjmů, z přidané hodnoty i sociální odvody jsou již na vysokých úrovních (jediné, co je zde nízké, jsou daně majetkové).
Rozdávat bez smyslu není nebezpečné proto, že nás nebudou mít rádi dluhopisové trhy, ale proto, že výrazně snižuje naši akceschopnost tváří v tvář výzvám, před kterými stojíme. A je podobně nerozumné, jako kdyby si člověk zakládající rodinu místo hypotéky půjčil na Bentley.

Autor: Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq nvestment Management a.s.

Conseq Investment Management  |  20.3.2019


PředchozíDalší