Proč koruna posiluje?

„Po dvou měsících přešlapování na hodnotách kolem 25,5 Kč za euro posílila koruna od Vánoc o dobré procento. Kdyby takhle posilovala dál (což je velmi nepravděpodobné), za celý letošek by posílila o dvanáct procent, na nějakých 22,5 Kč.

Co může být za nynějším posilováním kurzu? Vždy připadají v úvahu dvě základní příčiny: domácí a zahraniční (a jejich kombinace). Hrubým vodítkem je tady srovnání s vývojem dalších dvou měn, které se té české v mnoha ohledech podobají, a to polského zlotého a maďarského forintu. Tyto dvě měny v posledních dvou týdnech také posílily, což naznačuje, že vítr fouká ze zahraničí – že se změnilo něco, co se týká všech tří ekonomik.

Odhadnout, o jakou změnu se jedná, není tak těžké. Zaprvé, se sílícími signály o první (byť velmi částečné) obchodní dohodě USA a Číny postupně slábne hrozba dalšího rozviřování obchodních válek. Nejde o žádné velké překvapení – v USA se blíží prezidentské volby, a tak prezident Trump chce ukázat nějaké aspoň malé vítězství a nezvyšovat dalšími cly tlak na zdražování v amerických obchodech. Zadruhé, v prosincových britských parlamentních volbách jasně vyhrál Boris „brexit bude v lednu“ Johnson. Snížila se tak obava, že nejistota ohledně budoucích obchodních vztahů Evropské unie s Británií se bude táhnout další dlouhá léta.

Posuny v otázce obchodních válek i brexitu jsou příznivými signály pro mezinárodní obchod, a zlepšují tedy vyhlídky otevřených evropských ekonomik, které jsou na mezinárodním obchodu hodně závislé. A sem patří mimo jiné právě Česko, Polsko a Maďarsko – přímo, ale i nepřímo přes své silné vazby na Německo, které je na mezinárodní obchodní výměně samo taktéž silně závislé.

Vše výše uvedené je ale jen půlkou pravdy. Zlotý a forint totiž sice od Vánoc posílily, avšak výrazně méně než česká koruna. Z toho lze usuzovat, že koruně do plachet fouká i nějaký vítr domácího původu – či že v případě forintu a zlotého fouká naopak nějaký tamní domácí protivítr.

Z pohledu zahraničních investorů lze za polský a maďarský domácí protivítr pokládat kroky, které polští a maďarští lídři podnikají v oblasti soudnictví a médií. Obě oblasti patří do obecnější sféry institucí a mezi ekonomy už dlouho panuje shoda, že právě dobře fungující, transparentní, politicky nezávislé instituce jsou jedním z klíčových předpokladů dlouhodobé ekonomické prosperity. Je ovšem trochu otázkou, zda se v tomto směru u našich visegrádských přátel přihodilo něco zvláštního zrovna v uplynulých čtrnácti dnech, aby to vysvětlilo jiný vývoj kurzů jejich měn.

Stejně tak visí otazník nad významnými českými domácími událostmi, které by od Vánoc v očích investorů pomohly koruně. Ale v případě Česka se nabízí ještě jiné vysvětlení, vycházející z faktu, že české banky musejí každoročně posílat nemalé příspěvky do takzvaného rezolučního fondu. Výši příspěvku hrazeného danou bankou určuje Česká národní banka (ČNB) úměrně objemu, který mají vklady určitého typu umístěné v dané bance jejími klienty v poslední den roku.

Banky proto některé své velké klienty ke konci roku tlačí pomocí dodatečných poplatků k tomu, aby si na chvíli aspoň část svých korunových vkladů odnesli pryč. Tito klienti proto slušnou sumu svých korun prodají na pár dní za eura jiným hráčům – těm, kteří jsou schopni koruny ukládat přímo u ČNB, a tak se vyhnout oněm dodatečným poplatkům u českých bank. Těmito hráči mohou být zejména některé zahraniční centrální banky.

Poslední dostupná data naznačují, že tato operace koncem loňského roku skutečně proběhla: vklady korun v ČNB ze strany českých bank se těsně před Vánoci snížily o zhruba 100 miliard korun a o zhruba 80 miliard se naopak zvýšily vklady v ČNB ze strany zahraničních subjektů. Nynější posilování koruny může tedy odrážet druhou fázi této transakce, kdy si bankovní klienti pár dní po Silvestru kupují své koruny zpátky: nákupem zvyšují poptávku po koruně, a ta tudíž posiluje. (Zůstává ale hádankou, proč koruna podobně symetricky neoslabila před Vánoci, kdy probíhala první fáze, v níž klienti bank své koruny nabízeli na prodej.)

Pozorný čtenář si všiml, že veškeré výše uvedené úvahy o příčinách vývoje kurzu jsou pouhými hypotézami. Tak to u devizového trhu vždy bylo, je a bude. Nikde totiž nelze nalézt souborné statistiky o tom, kdo všechno korunu v dané chvíli kupuje nebo prodává a proč to dělá.

Tím pádem je vždy poměrně nejistá i vyhlídka vývoje kurzu do budoucna. Určitou představu aspoň o základním, dlouhodobějším trendu můžeme získat na základě vyhlídek celé ekonomiky. Konkrétně teď to vypadá na posilování i v dalších měsících, jeho tempo ale bude oproti posledním týdnům daleko mírnější.“

Michal Skořepa
Ekonom České spořitelny a člen Výboru pro rozpočtové prognózy

LN  |  15.1.2020


PředchozíDalší