Nynější posilování koruny už s efektem konce roku nesouvisí

V nedávných Ranních restartech jsem nadhodil možnost, že koruna po novém roce posiluje mimo jiné i v reakci na poptávku po ní ze strany investorů, kteří se jí zbavili před koncem roku, aby se vyhnuli dodatečným poplatkům uvalovaným bankami, které se tak snaží snížit základnu pro výpočet příspěvku do rezolučního fondu.
Nuže ať už koruna počátkem roku z tohoto důvodu posilovala, nebo ne, tento příběh skončil: vklady bank u ČNB jsou zpátky na úrovni lehce přes 2800 miliard korun (na Silvestra byly o 400 miliard nižší) a vklady zahraničních klientů v ČNB jsou zpátky na úrovni kolem 10 miliard (na Silvestra byly o 130 miliard vyšší). Posilování po 10. lednu už tedy takto „technicky“ vysvětlit nelze.

Jen pro úplnost dodejme, že do bank se vrátily i koruny, které se přes Silvestra „schovaly“ na vládních vkladech v ČNB: tyto vklady byly 10.1. zpátky na úrovni pozorované 10. prosince (tedy kolem 4 miliard), zatímco na Silvestra činily 292 miliard.

Nynější posilování koruny je tak nejspíš dáno očekáváním (vzbuzeným asi hlavně nečekaně vysokou prosincovou inflací), že ČNB přece jen brzo zvýší úrokové sazby. Toto očekávání kontrastuje s tím, že trhy donedávna předpokládaly u ČNB spíš naopak snižování sazeb.

A kontrastuje taktéž s komunikací samotné ČNB: guvernér Jiří Rusnok a člen bankovní rady Tomáš Holub (který na posledních dvou jednáních hlasoval pro zvýšení sazeb) se v posledních dnech vyjádřili, že důvody pro zvyšování sazeb teď jsou podobně silné jako důvody pro stabilitu – což si jako silný příslib brzkého zvýšení sazeb můžeme vykládat jen s velkou dávkou fantazie.

Auotr:
Michal Skořepa
Ekonom České spořitelny a člen Výboru pro rozpočtové prognózy

Česká spořitelna  |  22.1.2020


PředchozíDalší