Dožene český investor své západní kolegy?

Není žádná novinka, že český investor je opatrný. Investování do dluhopisů, akcií a podílových fondů je pro české domácnosti stále ještě neprobádanou oblastí. Rozdíly proti investorsky rozvinutým zemím, jako je třeba Francie či Velká Británie, kde jsou lidé zvyklí využívat výrazně širší portfolio finančních a investičních produktů, jsou obrovské.

Proč se bojíme?

Základní charakteristika českých investorů se přitom od ostatních zemí příliš neliší. Nejčastěji je to muž mezi 35 až 50 lety, takže důvody naší averze vůči investování jsou jinde, nízkou finanční gramotností počínaje, špatnou historickou zkušeností konče.

Češi jsou mnohem méně ochotni podstupovat riziko. Příliš tomu nepomohl ani vývoj mnoha investičních fondů v devadesátých letech a ekonomická krize z roku 2008 a s ní související propady na akciových trzích, které mnozí považují za důkaz toho, že investování je příliš rizikový sport. Aspoň trochu vzdělaný investor nicméně ví, že v případě propadů je třeba nezmatkovat a ukvapeně neprodávat. V dlouhodobém horizontu je totiž riziko rozložené v čase a výsledné výnosy kladné.

Čeští i zahraniční investoři dělají podobné chyby a úplně stejně podléhají stádnímu chování. Mají ve zvyku nakupovat podle historické výkonnosti a cenné papíry tak často pořizují, když jsou nadhodnocené. A naopak, když jsou na nízkých hodnotách, zbytečně je ze strachu z dalších ztrát prodávají. V krátkodobém horizontu mohou sice ztráty na akciových trzích dosáhnout až několika desítek procent, pokud ovšem investor tyto výkyvy přestojí, krátkodobé riziko akciových investic je v dlouhém investičním horizontu více než 10 let bezpečně kompenzováno vysoce nadprůměrnými výnosy. Takové zhodnocení méně volatilní investice jako státní dluhopisy nemohou nabídnout.

Táhnou spíše konzervativní fondy

Konzervativnost Čechů dokládá hned několik statistik. Nejvýraznější část investovaných prostředků nesou fondy smíšené, které investují často do konzervativních státních dluhopisů v kombinaci s rizikovějšími instrumenty, jako jsou akcie či korporátní dluhopisy. Z 508 mld korun, investovaných ve fondech kolektivního investování bylo téměř 35 % umístěno právě ve smíšených fondech. Přibližně 27 % spravovaných aktiv je v dluhopisových fondech a pětina v čistě akciových. Pro porovnání třeba v USA je přibližně 54 % prostředků alokováno v akciových fondech, což je oproti českému trhu více než 2,5násobně více.

Je zřejmé, že Češi své západní sousedy v investování v nejbližší době nedoženou. Současné minimální úrokové sazby a také alarmující demografická vyhlídka by nicméně mohly mladší generace alespoň popostrčit správným směrem. A zdá se, že to tak je: přístup k investicím zaznamenává velký boom zejména u generace dnešních třicátníků.

Napomáhají tomu i moderní technologie – díky chytrým telefonům a sociálním sítím jsou velmi dobře informováni a sledují i dění na trzích. Nabídka je široká a lze si vybrat dle různých preferencí. Vždy je však důležité hlídat, aby investice byla u finanční instituce, která je regulovaná a dohlížená Českou národní bankou. Poslední dobou se objevují podvodné nabídky, ketré se tváří jako fondy kolektivního investování, ale nedodržují žádnou regulaci a nepodléhají žádnému dohledu. Takovýmto investicím, ať už slibují jakýkoliv výnos, by se měl každý investor zdaleka vyhnout.

Autor: Jana Brodani, výkonná ředitelka AKAT ČR

AKAT  |  17.6.2020


PředchozíDalší