Vyjádření WPB Capital k vystoupení viceguvernéra ČNB Vladimíra Tomšíka v pořadu Otázky Václava Moravce odvysílaného dne 13. 4. 2014 Českou televizí

Dne 13. 4. 2014 byl hostem pořadu Otázky Václava Moravce pan Vladimír Tomšík, viceguvernér Česká národní banky, který hovořil o plánované novele zákona o spořitelních a úvěrních družstvech a o situaci v sektoru družstevních záložen obecně. Bohužel k dané diskusi nebyl přizván žádný ze zástupců družstevních záložen. Některé zavádějící a účelově podané informace, které v pořadu z úst pana viceguvernéra zazněly, podle našeho názoru jenom potvrzují záměr ČNB zlikvidovat sektor družstevních záložen. Proto bychom se rádi vyjádřili k diskutovaným skutečnostem a jednotlivým návrhům ČNB k novele zmiňovaného zákona.

Začátkem svého vystoupení pan Tomšík nastínil situaci v sektoru na několika číslech, která vybral záměrně v souladu se zájmem ČNB o zdiskreditování sektoru. Opíral se především o čísla z konce roku 2013, který byl ovšem, jak je veřejně známo, výraznou měrou pokřiven právě z důvodu zásahů ČNB. Argumentoval například vysokým podílem úvěrů v selháních, které ovšem v letech 2011 a 2012 byly v průměru v sektoru na úrovni 10 %, tedy toto procento nijak výrazně nepřevyšovalo % úvěrů v selhání v sektoru bank. Na příkladu WPB Capital lze ilustrovat, že situace sektoru není zdaleka tak špatná, jak chce ČNB veřejnosti vštípit. WPB Capital, ačkoli nemůže již 11 měsíců poskytovat nové úvěry ani přijímat nové vklady, mělo k 31. 3. 2014 cca 10 % úvěrů v selhání, tedy obdobné procento jako před začátkem tohoto bezprecedentního opatření. Za celou dobu předběžného opatření byla platební morálka úvěrových klientů stabilní, bylo splaceno více než 760 mil. Kč z jistin úvěrů a volná likvidita se stále pohybovala nad 30 % všech klientských vkladů (aktuálně přes 1 miliardu Kč). V souvislosti s úvěry v selhání pan viceguvernér argumentoval také podílem opravných položek k těmto úvěrům, avšak podobně jako v jiných vyjádřeních členů bankovní rady již neobjasnil způsob tvorby těchto opravných položek, tedy skutečnost, že jsou tvořeny k nezajištěným částem pohledávek. Je tedy logické, že družstevní záložny, které v naprosté většině poskytují úvěry zajištěné nemovitostí, kdy hodnota zajištění výrazně překračuje výši úvěrů, nemusí tvořit tolik opravných položek, jelikož i v případě tzv. ztrátové pohledávky jsou mnohdy schopny svou pohledávku uspokojit právě z daného zajištění.

Jedním z dalších argumentů, proč je sektor záložen podle ČNB nestabilní, je údajně nízká ziskovost kapitálu. Zde pan Tomšík zcela účelově použil číslo z konce roku 2013, kdy byla celková ziskovost kapitálu záložen na úrovni 1 %. To je ovšem způsobeno právě opatřeními, která ČNB v loňském roce učinila. Případ WPB Capital do tohoto čísla jistě významně přispěl, když po většinu roku mělo WPB zakázáno poskytovat nové úvěry, tedy generovat nový výnos a tvořit zisk. Pokud by pan Tomšík chtěl být objektivní, musel by užít čísla z roku 2012, kdy družstevní záložny nebyly ve svém podnikání omezovány, a tedy mohly generovat zisk. Například WPB v roce 2012 dosáhlo ziskovosti kapitálu téměř 20 %, tedy více, než je průměr u bank (dle pana Tomšíka 17 %).

Oblíbeným argumentem ČNB je tzv. „morální hazard“, který přisuzuje ČNB úrokovým sazbám nabízeným spořitelními družstvy. Veřejnosti se stále předhazuje, že úrokové sazby nabízené záložnami jsou nemorální, přitom by se naopak dalo hovořit o tom, že nemorální jsou téměř nulové sazby nabízené velkými bankami. Úroková sazba není totiž jediným nákladem na zdroje, dalším neméně podstatným jsou správní náklady. Kdybychom porovnali celkovou nákladovost zdrojů finančních institucí (tedy úrokových nákladů a správních nákladů na celková pasiva), zjistili bychom, že banky se svojí celkovou nákladovostí zdrojů velice blíží spořitelním družstvům, což analytici v ČNB jistě dobře vědí. Ovšem vzhledem k jejich obrovským správním nákladům a požadavkům na odvod obrovských zisků mateřským zahraničním společnostem nemohou (nechtějí) nabízet klientům dobré úrokové podmínky. Samotná úroková sazba tak asi nebude tím hlavním důvodem, proč jsou „družstevní záložny špatné“, ale hodí se ČNB pro argumentaci podporující jejich zájem o likvidaci sektoru. Jak jinak si vysvětlit, že některé banky v současnosti nabízí velice podobné úrokové podmínky jako spořitelní družstva a regulátorovi to nevadí?

Součástí nedělního vystoupení viceguvernéra byl také komentář k jednotlivým návrhům na novelu zákona o družstevních záložnách. Ta měla proběhnout už v loňském roce, ovšem z důvodu rozpadu vlády se to nestihlo prosadit, a proto ČNB získala prostor k doplnění několika dalších opatření, která jsou v některých ohledech již na první pohled pro družstevní záložny likvidační. Pro připomenutí v původním návrhu se hovořilo o stropu bilanční sumy ve výši 5 miliard Kč (nad tuto výši se musí DZ transformovat na banku), o zdvojnásobení příspěvku do Fondu pojištění vkladů a o zvýšeném odvodu prostředků ze zisku do rezervních fondů. Tyto požadavky byly vesměs družstevními záložnami přijaty a jevily se jako rozumné. S těmito návrhy většina záložen včetně WPB Capital neměla problém. Nově však ČNB navrhuje další omezení, mimo jiné zavedení minimálního členského vkladu ve výši 1000 Kč, přičemž každý klient bude moci uložit prostředky u družstevní záložny v maximální výši desetinásobku jeho členského vkladu. Podle Českého statistického úřadu dosahují průměrné úspory v ČR na jednoho obyvatele přes 200 tisíc Kč. Pokud tedy budete chtít tyto své celoživotní úspory uložit u družstevní záložny, budete muset složit členský vklad ve výši 20 000 Kč. V praxi to znamená, že ČNB se tímto návrhem podařilo v podstatě obejít evropskou směrnici o pojištění vkladů, která říká, že vklady u bank a DZ jsou pojištěny do 100 %. Po schválení této novely to bude znamenat, že spoluúčast členů družstevních záložen bude 10 %. V analýze Ministerstva financí z dubna 2014 k návrhům na novelu zákona se přitom píše, že to povede k odlivu většího počtu členů ze záložen, což může mít za následek takzvaný „run“ na záložny, čili hromadný panický výběr vkladů členy záložen, jejich ještě silnější destabilizaci. Zároveň jsou si dle této analýzy vědomi, že toto může být ze strany Evropské unie vnímáno jako nedodržení směrnice EU upravující pojištění vkladů.

ČNB dále navrhovala jeden z nejkontroverznějších bodů, a sice zavedení principu jeden člen = jeden hlas bez ohledu na výši investice majitelů dalších členských vkladů. Toto opatření je pak zcela zjevně likvidační. Dokonce zmiňovaná analýza Ministerstva financí hovoří o tom, že tato podmínka nemusí být pro malé záložny reálná a povede až k jejich likvidaci. Mimoto zmiňuje, že hlasování všech členů společně na členských schůzích je vzhledem k jejich počtu technicky těžko realizovatelné a že dané opatření by vedlo k odlivu kapitálu z vysokých dalších členských vkladů, které by za takové podmínky neměly pro současné majitele význam. V praxi by to pak znamenalo, že se ČNB podaří zlikvidovat minimálně malé záložny a znemožnit vznik nových, protože těžko lze předpokládat, že by se sešlo například 3500 osob, které by se spolu rozhodly založit spořitelní družstvo a složit základní členský vklad ve výši 10 000 Kč, což by bylo potřeba pro získání požadovaného kapitálu 35 milionů Kč.

Na závěr rozhovoru byl pan Tomšík dotazován na názor, že ČNB svým postupem v případu WPB Capital, kdy téměř trojnásobně překročila zákonem stanovenou lhůtu na předběžné opatření, chtěla zapříčinit ekonomickou likvidaci družstva. Dle očekávání však na tento dotaz neodpověděl. Nicméně přístup ČNB k WPB Capital stejně jako návrhy k novele zákona o spořitelních družstvech, které zůstávaly dlouho pod pokličkou, dávají jasně najevo, že spořitelní družstva jsou na českém trhu nežádoucí a ČNB udělá vše proto, aby co nejdříve zanikla.

WPB Capital, spořitelní družstvo  |  16.4.2014


PředchozíDalší