Jak by měl vypadat volební program podle expertů na ekonomiku a finance? A jaká je realita?
| 3.8.2017 | Zdeněk Bubák, zpráva Raiffeisenbank | |
 V pátek 20. a v sobotu 21. října 2017 se konají již sedmé parlamentní volby v historii samostatné České republiky. Politické strany už zveřejnily své volební programy a rozjíždějí předvolební kampaň s vybranými tématy. Předvolební témata a volební programy jsou jedna věc, potřeby české ekonomiky a možnosti jejího dalšího rozvoje, zdá se, věc druhá. Zajímalo nás, jestli volební programy klíčových politických stran reflektují kvality a slabiny české ekonomiky a přicházejí s „recepty“ na prosperitu a vyšší životní úroveň. Přinášíme vám výběr z textu, jehož autorem je Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank, a který upozorňuje na nedostatky ve volebních programech stran a programy konfrontuje se skutečnými potřebami České společnosti.
V první části analýzy se autorka, Helena Horská z Raiffeisenbank, zaměřila na to, v čem ČR zaostává. Využila k tomu umístění Česka z pohledu dílčích parametrů dvou uznávaných mezinárodních ekonomických indexů, a to Indexu kvality života a Indexu světové konkurenceschopnosti. Kombinací obou indexů získáváme objektivní i subjektivní kritéria slabých a silných stránek České republiky.
Index kvality života od OECD (The Better-Life Index)
Tento index hodnotí nejen ekonomické, ale i sociální, zdravotní a jiné charakteristiky života. Prostřednictvím tohoto indexu se na stav ČR díváme očima běžného voliče. Občany podle něho u nás zajímá především zdraví, spokojený život a ekonomické vyhlídky. Nejmenší význam přisuzují míře občanské angažovanosti a společenským kontaktům.
Index světové konkurenceschopnosti od Mezinárodního ekonomického fóra (The Global Competitiveness Index, World Economic Forum)
Index hodnotí podmínky pro růst ekonomiky a podnikání. Jde o pohled zaměstnance a podnikatele. Podnikatele podle indexu konkurenceschopnosti naopak nejvíce trápí rozbujelá byrokracie, daňové regulace, korupce a politická nestabilita. Pochvalují si nízkou kriminalitu a těší se z dobrého zdraví české populace a stabilní inflace. |
Přehled podílových fondů dostupných v ČR najdete zde
Největší slabiny české ekonomiky a potřeby jejího dalšího rozvoje
Podle analýzy výsledků ČR v rámci dílčích složek Indexu kvality života je v ČR největším problémem toto:
- znevýhodněné postavení ekonomicky slabých sociálních skupin na trhu práce, což znamená, že ekonomicky a sociálně slabé skupiny postihuje daleko více dlouhodobá nezaměstnanost (nejvíce ze všech zemí OECD) a nízká zaměstnanost spolu s vyšším rizikem ztráty zaměstnání (2. nejhorší postavení mezi 38 posuzovanými zeměmi OECD)
- vysoké náklady bydlení (nájem, služby, nábytek, opravy…), které podle OECD ukrajují z hrubého disponibilního příjmu českých občanů v průměru až 26 %, nejvíce ze všech zemí OECD, kde průměr činí 21 %.
Spíše neutrální je skutečnost, že ČR patří mezi „rovnostářské“ země (mezi zeměmi OECD máme 4. nejnižší příjmovou nerovnost (nižší než např. v Norsku či Finsku). Nimcéně je třeba si tuto českou zvláštnost uvědomit, abychom v politickém programu toto rovnostářství nechtěli ještě zvýšit.
Pozitivní je, že jsme zemí s 3. nejvyšším podílem středoškolsky vzdělaných osob (93 % osob ve věku 25–64 má dokončené střední vzdělání, v OECD v průměru jen 76 %).
Podle Indexu světové konkurenceschopnosti ČR zaostává nejvíce zaostává v kvalitě institucí, infrastruktury a inovací. Konkrétně jde o tyto nedostatky:
- překážky v podnikání (ČR je 27. nejhůře hodnocenou zemí z celkových 138; Portugalsko či Jihoafrická republika jsou hodnoceny lépe)
- vysoké zdanění zisků
- špatný vliv daní na motivaci pracovat
- zneužívání veřejných prostředků
- klientelismus
- nesprávná pravidla pro přijímání a propouštění zaměstnanců
- nedostupnost inženýrů a vědců
- nízká inovační schopnost
- nedostatečná infrastruktura
K pozitivním parametrům patří dobré zdraví bankovního sektoru, makroekonomická stabilita či zdraví obecně.
Žebříčky podílových fondů najdete zde
Na co by se volební programy měly soustředit a na co ne?
Podle výše uvedené analýzy dvou mezinárodních sociálně-ekonomických indexů by měly být střednědobé priority politiků zaměřit na: lepší INSTITUCE, kvalitnější INFRASTRUKTURU, efektivní INOVACE a SOCIÁLNÍ INKLUZI.
To vše by mělo vést k rychlejšímu růstu produktivity práce a životní úrovně. Pro politické strany to zřejmě nejsou úplně neznámá témata. Z textů a proklamací volebních stran lze usoudit, že nejeden stranický odborník hledal inspiraci i v materiálech mezinárodních organizací jako je OECD či Světové ekonomické fórum. Přesto nejsou ve volebních programech uvedené slabiny, ale i silné stránky, zohledněny, a to buď vůbec, nebo jen povrchně bez konkrétních návrhů.
Zde je několik konkrétních příkladů žádné, nedostatečné nebo nesprávné reflexe potřeb ČR ve volebních programech:
- Další řada návrhů na nové úpravy a změny daňových sazeb, základů daně či odpočitatelných položek. A to i přesto, že podnikatelé si stěžují na časté změny daní, náročnou daňovou správu a daňovou nejistotu. Pozitivní ale je, že mnohé strany slibují zavést jednotné inkasní a kontrolní místo, harmonizovat daňový základ nebo zavést závazné posouzení pro finanční úřady.
- Jen vzdáleně se strany dotýkají samotného problému současného zpomalení růstu produktivity práce a nízké přidané hodnoty vyrobené v ČR („levná ekonomika“); prioritou jsou naopak vyšší mzdy (#KonecLevnéPráce) – jmenovitě ve státní správě. Ještě, že některé programy navrhují omezit administrativní zátěž, podpořit mobilitu pracovních sil, uvolnit pracovně právní legislativu, rozvíjet nájemní bydlení a vázat státní investiční podporu na transfer výzkumu a záruku vyšších mezd, či různými cestami podpořit inovace (mimochodem velmi často zmiňované heslo).
- Přestože má ČR 4. nejnižší nerovnost příjmů, některé strany chtějí prosadit progresivní sazbu zdanění.
- Rozdílu ve zdanění mezi OSVČ a zaměstnanci, který přispívá k nezvykle vysokému podílu OSVČ na celkové zaměstnanosti (každý 5. pracující v roce 2016), se strany přímo nevěnují; některé ale navrhují různé daňové úlevy či výdajové paušály pro zaměstnance.
- Jen některé strany slibují snížit odvodové zatížení práce (ČR má 2. nejvyšší sazbu sociálního pojištění hrazenou zaměstnavateli mezi zeměmi v OECD).
- Sociální nerovnost v přístupu na trh práce strany spíše opomíjejí, stejně jako problém dlouhodobé nezaměstnanosti žen či velké propasti mezi zaměstnaností žen s dětmi a bez dětí. Většina stran slibuje rozšířit školky či podpořit družiny. Některé strany navrhují další zvýšení rodičovského příspěvku, což jde proti doporučení OECD. Navrženy jsou i daňové úpravy, které by měly odstranit daňové znevýhodnění pro druhý příjem v rodině.
- Některé strany jsou ochotny přijmout riziko propadu důchodových náhrad a neřeší nízké důchody OSVČ v budoucnu.
- Mělký akciový trh jako nevyužívaný zdroj financí pro rozvoj firem je zcela opomíjen (a přitom by mohl sloužit jako alternativa k investicím do nemovitostí).
- Problém roztříštěné regionální (samo)správy (příliš mnoho malých obcí) není řešen stranami vůbec.
- Velké ambice nemají strany ani v případě zvyšování kvality a efektivnosti státní správy.
Volební programy jsou samozřejmě plné slibů spojených s dodatečnými výdaji a ušlými příjmy. Proto by zřízení nezávislé Národní rozpočtové rady, která by propočítala dopad návrhů politických stran na rozpočet vlády, přispělo nejen k rozpočtové stabilitě, ale i k transparentnosti volebních programů.
Jak se vyvíjel Fondindex - index výkonnosti podílových fondů?
To, že „chytré“ kroky státu v oblasti hospodářské politiky mají potenciál rozhýbat ekonomiku, dokazují i odhady OECD. Podle jednoho z nich by omezení rozdílů mezi potřebami zaměstnavatelů a schopnostmi zaměstnanců zvýšilo národohospodářskou produktivitu práce v ČR o necelých 10 %, tj. zhruba na současný průměr EU28. A s ní by rostla i naše životní úroveň na průměr EU.
Co je opravdu třeba pro naši prosperitu?
- Důsledně realizovat dlouhodobou strategii #KonecLevnéEkonomiky přijatelnou pro většinu stran.
- Prosadit vizi vzdělávání 4.0 obsahující mimochodem i reformu přípravy učitelů, celoživotní vzdělávání, rozvoj manažerských dovedností atd.
- Odstranit daňové deformace a následně stabilizovat daňový systém.
- Zjednodušit státní správu a poskytování služeb (rozdrobená municipální správa).
- Přehodnotit mandatorní výdaje – omezit jejich negativní dopad na motivaci osob pracovat.
- Stabilizovat státní výdaje zavedením dlouhodobých investičních plánů.
Upozornění autora: Analýza volebních programů politických stran do parlamentních voleb 2017 byla činěna s plným vědomím toho, že volební programy nemusí být v plném rozsahu realizovány.
reklama
|
všechny články | |
Dále v rubrice
Menší riziko a větší výnos: Jak rozumně rozdělit investice a dosáhnout stabilního růstu
Žít z výplaty do výplaty je čím dál tím častějším tématem napříč českou společností. Nejhůř je na tom zatím Generace Z, která je vesměs smířená s tím, že v životě bude hledat jiné a daleko snáz dosažitelné hodnoty, než je soukromé vlastnictví bytu...
|
Jak se zabezpečit na stáří
Průměrné dožití populace se prodlužuje. Jak se zabezpečit na odchod do důchodu a vytvořit si dostatečnou finanční rezervu?
|
Jak investují různé generace?
Každá generace je definována vlastní perspektivou, která vznikla v důsledku generačního historického kontextu a společenských vlivů. Pokud jde o peníze a investice, tak každá z nich má své zakořeněné investiční postoje, které reflektují ekonomické podmínky...
|
Jaké jsou plány XTB pro rok 2024?
Společnost XTB, globální fintech poskytovatel online investiční platformy a mobilní aplikace, představila svoje plány pro rok 2024. Zároveň oznámila nový milník – její služby nyní využívá jeden milion zákazníků po celém světě. Tento úspěch přišel něco málo přes tři roky poté...
|
všechny články v rubrice
|