Český veřejný dluh v optice Evropské Unie: Žádný zázrak ani tragédie
 Vývoj
veřejného zadlužení České republiky
lze interpretovat velmi různorodě a s různými
znaménky hodnocení,
nepopírá Petr Zahradník,
hlavní ekonom Conseq Investment Management a člen
Národní ekonomické rady
vlády (NERV). Optický nárůst
veřejného dluhu je značný. Ještě před
15 lety byl objem českého veřejného dluhu
téměř desetinový a stále
narůstá. Z toho, co stát
ušetří, pak hradí
„pouze“ úroky, a nikoliv jistinu.
Zadlužení českého státu i
náklady s tím spojené jsou pod
průměrem EU
Příznivější zprávou je, že
úroky spojené se státním
dluhem patří v českém případě k jedněm
z nejnižších v Evropě.
Nízké náklady na
financování veřejného dluhu jsou
současně i projevem nízkého rizika,
které investoři v české ekonomice
vnímají. A dle slov Petra Zahradníka,
jakousi výkladní skříní
vývoje veřejného dluhu České republiky
je jeho míra vztažená k HDP. Ta se
momentálně pohybuje na úrovni 45 %. Průměr
Evropské Unie je přitom dvojnásobný, u
nejzadluženějšího státu pak
téměř čtyřnásobný. Na druhou stranu
některé státy jsou na
tom lépe než my. Estonsko dokáže
fungovat s kumulativním dluhem ve výši
8 % HDP, u Lucemburska je to 15 % HDP. Příkladem
může být i Švédsko, které
dokázalo míru veřejného dluhu za
přibližně 15 let snížit z více než 70 % na
méně než 40 % HDP.
Veřejný dluh není dnes
akutním problémem české ekonomiky. Je
ovšem na čem pracovat
Přestože vývoj veřejného zadlužení
není v českém případě
akutní
problém, je jeho dynamika varující a
stojí za úvahu zabývat se
jejím
zastavením, které nepřinese pouze
budoucí ekonomické oživení.
Strukturální změny
především na výdajové
straně a její užitečnější
vynakládání je cestou
dalšího racionálního
postupu.
Příběh slovinské ekonomiky. Jak se
premiant dostal během dekády do problémů
Když v roce 2004 Slovinsko vstupovalo do EU, bylo
vnímáno jako největší z
nově vstoupivších posil mezi
tehdejšími nováčky, vesměs zeměmi
střední a východní Evropy.
Zejména díky zkušenostem z
„polotržní“ ekonomiky, které
získalo v časech bývalé
socialistické Jugoslávie jako jeho spolehlivě
nejvyspělejší část. Ani tak tehdy
nevadilo, že ekonomická struktura Slovinska se dosti
lišila od zemí, kde centrálně
plánovací systém na jedné
straně zanechal hlubší brázdu, kde
však současně posléze ekonomická
transformace doznala rovněž radikální proměny ve
struktuře vlastnictví. Slovinsko si
„jelo“ svým evolučně se
vyvíjejícím
post-jugoslávským modelem, který
jistou dobu velmi dobře fungoval především
díky vysoké míře otevřenosti, kterou
slovinská ekonomika vykazuje. Modelem, který byl
založen na velmi silném podílu státu,
veřejného sektoru a nejrůznějších typů
družstev a komunitních organizací na
vlastnictví i velmi významných
korporací, včetně bank. Ani rokem 2007 se jak
reálný ekonomický vývoj,
tak pověst Slovinska v očích investorské
komunity nijak negativně nezměnily – to země vstoupila do
euro-zóny a byla příkladem toho, že
cenový dopad vlivem přijetí eura nedoznal
viditelného rozměru. To už ale slovinská
ekonomika nespočívala na stabilním
základě, nýbrž na třaskavině, jež se projevila v
letech následujících.
Struktura vlastnictví, nízké
investice a nedisciplinovaný přístup k rozpočtovému deficitu
jsou největšími potížemi Slovinska
Čím se slovinská ekonomika vyznačuje v
současné době? V porovnání s
ní je ta česká premiantem, a to je co
říct. Krutý zásah dostala v
nejproblémovějším krizovém
roce 2009, kdy poklesla o téměř 8 %, loňský
pokles činil 2 % a letos by se měl ještě opakovat.
Slovinská ekonomika neinvestuje: kumulovaný
pokles investic dosáhl za období
uplynulých pěti let 60 %. To vše je
doprovázeno poměrně vysokou mírou nezaměstnanosti
(10 % podle metodiky Eurostatu) a ne právě
disciplinovaným rozpočtovým deficitem.
Není tak divu, že v situaci strmého
ekonomického propadu, především pak v
aktivitách generujících
budoucí ekonomickou prosperitu, se slovinské, s
veřejným sektorem propojené, banky ocitly v
situaci, kdy je těžké bez přijetí
zásadních opatření přežít.
Přes všechny svízele slovinské
ekonomiky a jejích bank však paralela s Kyprem
těžce kulhá a rovněž recepty na záchranu těchto
ekonomik se diametrálně liší.
Slovinská ekonomika potřebuje změnit vlastnickou strukturu
svých klíčových korporací,
odstranit vazby, na které se občas
nahlíží jako na klientelistické, a
nastartovat ekonomický růst vytvořením
podmínek pro obnovu investičních aktivit. Pak by se mohla
na konci této dekády vrátit zase zpět mezi
obdivované.
reklama
|
všechny články | |
Dále v rubrice
Co čeká investory v roce 2026? Amundi předpovídá „kontrolovaný chaos“
Světová ekonomika vstupuje do období „kontrolovaného chaosu“, kde se setkávají technologická transformace, geopolitické napětí a vyšší inflace. Amundi upozorňuje, že tyto faktory budou určovat tempo růstu v USA i Evropě a nabídnou nové investiční příležitosti i rizika...
|
Jaký byl vývoj ceny zlata za měsíc listopad?
Zlato je investicí, která si navzdory času uchovává svou hodnotu. Proto je jednou z nejbezpečnějších, stabilních a konzervativních investic. Zlato sice nenabízí vysoké zhodnocení, ale na druhou stranu nese nízké riziko a jeho hodnota...
|
Žebříček podílových fondů na Finparádě za měsíc listopad
Podílový fond je soubor majetku (například akcií a dluhopisů), který je obhospodařován investiční společností. Jde o tzv. kolektivní způsob investování. Na Finparádě se zaměřujeme na podílové fondy z nabídky tuzemských pojišťoven a bank...
|
Produktové novinky bank v listopadu aneb co nového pro nás banky připravily?
Přinášíme vám pravidelný přehled produktových změn a inovací, které banky a pojišťovny provedly za uplynulý měsíc. Novinky v průběhu listopadu letošního roku oznámily Air Bank, Banka CREDITAS, Česká spořitelna, ČSOB, Komerční banka, Kooperativa...
|
všechny články v rubrice
|