
Přinášíme Vám komentář hlavního analytika Era Poštovní spořitelny
Jana Bureše
k aktuálním makroekonomickým číslům
eurozóny a jejich případnému dopadu na Českou
republiku.
Německo a Francie zklamaly
Růst v eurozóně byl nižší než
očekávání a v druhém pololetí
rostl jen o 0,2 % mezikvartálně a 1,7 % meziročně (v
předešlém kvartále 0,8
% mezikvartálně, 2,5 % meziročně).
Tentokrát však nezklamaly
problematické periferie eurozóny, ale jinak
zdravé jádro - Německo a Francie. Obě dvě ekonomiky
rostly v druhém kvartále pomaleji než Itálie i
Španělsko.
I když
ještě neznáme detailní strukturu růstu, je
jasné že ve Francii i v Německu byla slabá spotřeba
domácností. To je zvlášť znepokojivé
ve světle silné spotřebitelské důvěry a
rekordně nízké nezaměstnanosti. Na německý
nákupní košík se zkrátka nedá
spolehnout a investice jsou pěkným ale vrtkavým
základem německého růstu. V
nadcházejícím kvartále mohou investice
ve světle zhoršujících se podnikatelských
nálad (EMU, USA i Čína) rychle spadnout, podobně jako
exportní dynamika.
Pozitivní faktory existují, ale uhasí paniku?
Jednou z mála nadějí pro evropské ekonomiky je
zpožděný efekt oživení Japonska po ničivém
zemětřesení z počátku roku. Pomoci také mohou o
něco nižší ceny komodit. Bez zastavení
pádu podnikatelských nálad se ale
uhašení dnešní paniky jen tak
nedočkáme. Současně bude zapotřebí zrychlit
řešení problémů na periferiích
eurozóny. Druhý balík Řecku byl sice
krok správným směrem, ale ne dostatečně daleko -
osekání čisté současné hodnoty dluhu je
malé. Také rozšíření
pravomocí záchranného fondu EFSF je pěkné,
ale bez dalšího
navýšení prostředků ve fondu je to
slabá zbraň.
Nic růžového pro Česko
Výhled na
nejbližší kvartály tedy nevěstí nic
růžového ani pro českou ekonomiku (0,2% mezikvartálně, 2,4 % meziročně ve
2Q 2011). Nižší růst v eurozóně a riziko
pádu do recese pravděpodobně zbrzdí i tok
exportních objednávek pro české podniky,
zpomalí oživující investice i tvorbu nových
pracovních míst. ČNB tak asi nebude mít po zbytek
roku chuť měnit sazby a někteří
členové bankovní rady mohou začít koketovat s
jejich snižováním. To vše by se mělo začít
podepisovat negativně na české koruně, které je v tuto
chvíli vůči svým sousedům
(především polskému zlotému)
nepřiměřeně silná.