Přinášíme
Vám další díl seriálu "Angry
PIGS v létě II: Itálie - každé
desáté euro na splátky úroků", ve
kterém analytik ČSOB Jan Čermák
netradičním způsobem popisuje zajímavosti o
předlužených zemích eurozóny (Portugalsko, Irsko,
Řecko, Španělsko). První díl jsme Vám
přinesli pod názvem "Řekové v číslech" - zde.
Nyní
tedy pokračování seriálu na téma
"Úroky se musí platit, a to platí i pro
státy!"
Stejně jako domácnost, která si vezme hypoteční
úvěr, by si i stát měl hlídat to, kolik je schopen
ze svých zdrojů (zejm. daní) zaplatit na
úrocích. Tento poznatek platí speciálně pro
země eurozóny. Ty, stejně jako například jakákoliv
domácnost, nemají vlastní centrální
banku, která může státu dočasně vypomoci tím, že
si k úhradě dluhů „natiskne“ vlastní
peníze.
Jestliže
záchranné úvěrové programy MMF/EU, jako
např. ten pro Řecko či Portugalsko, mohou předluženým
zemím na periferii eurozóny pomoci rozložit
splátky z jistiny dluhu v čase, pak úroky se musí platit pořád.
Z tohoto důvodu je zajímavé se podívat, jak jsou
vlastně rozpočty jednotlivých zemí zatíženy
výdaji na úroky z již existujícího
vládního dluhu.
Řecko - každé 6. euro jde na úhradu úroků ze státního dluhu
Jak by se dalo očekávat, nejhůře je na tom v tomto ohledu Řecko, kde přibližně 16 % příjmů veřejných rozpočtů je vydáno na úhradu úroků vládního dluhu.
Jinak řečeno každé šesté euro, které do
rozpočtu přiteče, je zcela neproduktivně vyplaceno investorům na
úhradu dlužných úroků. Řecký stát je
pochopitelně odstrašující příklad,
ovšem moc dobře si nestojí ani třetí
největší země eurozóny - Itálie.
Itálie - každé 10. euro jde na úhradu úroků ze státního dluhu
A
to je také jeden z důvodů, proč spekulanti nyní
sázejí na to, že tato relativně hospodářsky
vyspělá země bude mít problémy se
splácením svého dluhu. Každé
desáté euro, které do italského
veřejného rozpočtu přiteče, se totiž následně
vypaří ve výdajové kolonce „dlužné
úroky“.
Česko - každá 35. koruna jde na úhradu úroků ze státního dluhu
A
jak si ve srovnání s těmito údaji
předlužených ekonomik eurozóny stojí český
stát? Je třeba s uspokojením konstatovat, že české
veřejné finance hrají naštěstí zcela jinou
ligu. Pouze přibližně 2,8 % příjmů, které české
veřejné rozpočty vyberou, jde na úhradu úroků z
vládního dluhu (neboli každá 35. koruna, jež do
rozpočtu přiteče). A když už jsme u těch srovnání, pak
není od věci se vrátit i k příměru se
zadlužením domácností. Pokud jde o ty
české, pak navzdory jejich rychlému
zadlužování v posledních letech
zůstávají výdaje na úroky z dluhů na velmi
nízké úrovni, neboť jsou jen o něco
vyšší než 2 % ročních
(disponibilních) příjmů. Z toho pohledu se tedy
české domácnosti chovají podstatně obezřetněji než
většina zemí eurozóny, byť i ony si musí
dávat pozor, neboť výdaje na úroky jsou u
nás nízké i díky tomu, že ČNB drží
své úrokové sazby na historických minimech
a tak tomu nebude donekonečna.