Co dělat, když se partner zadlužil a já se chci teď rozvést?
 Přinášíme
Vám pohled na to, jak
spotřebitelské úvěry v současnosti
ovlivňují život dlužníků a jak zvládat
různé situace, při kterých Vám
spotřebitelský úvěr může přidělat starosti.
Co dělat,
když se rozvádím a partner
má půjčku. Dělí se?
Občanský zákoník mluví o
dělení
dluhů mezi manželi při rozvodu jasně – jsou
součástí společného majetku a
dělí se na
půl. U registrovaných partnerství je situace
obvykle
taková, že se partneři domluví na
vlastnictví
majetku ještě před svatbou, případně se mohou u
soudu
dohodnout na jiném poměru dělení, než půl na půl,
jak je
obvyklé u tradičních
manželství. Společné jmění
manželů tvoří všechno, co
manželům náleží, má majetkovou hodnotu
a
zároveň to není vyloučeno z
právního
obchodu.
Součástí společného jmění
se mohou
stát:
• věci
• práva, neboť i ty
mají
majetkovou hodnotu a nejsou vyloučeny z právního
obchodu
• dluhy, pokud nejde o
výjimky uvedené níže
• dluhy nejsou
součástí společného jmění
manželů, pokud:
o
se týkají majetku, který
náleží výhradně jednomu z manželů, a
to v rozsahu,
který přesahuje zisk z tohoto majetku
o
je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu
druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání
každodenních
nebo
běžných potřeb rodiny.
„Pokud váš protějšek už
nějaký dluh
má a rozvádíte se, podle
zákona připadne po
rozvodu půlka tohoto dluhu vám. Proto je důležité
takové situaci předejít,“
říká Libor
Svoboda, manažer pro Produkty a služby Poštovní
spořitelny.
Mají-li manželé oddělené
bankovní
účty, je poměrně snadné, aby si každý
sjednal
půjčku, aniž by o tom druhý měl ponětí.
„Rodinné finance stojí vždy na důvěře a
zodpovědnosti mezi manželi, takže má-li člověk
podezření,
že jeho partner by mohl mít nějaké
finanční
závazky, o kterých neví, doporučoval
bych, aby si
na toto téma promluvili. Případně aby si
manželé
vzájemně na pravidelné bázi
předkládali
své výpisy z účtů, aby se
předešlo
pochybám, a to nejen v případě rozvodu, ale i
během
manželství,“ dodává Svoboda.
Když je člověk dlouhodobě
neschopen vykonávat práci, nemá na
splátky?
Když člověka potká nemoc, úraz či
ztráta
zaměstnání, ovlivní to obvykle chod
celé
domácnosti. Aby taková událost
nezpůsobila
ještě větší problémy -
například se
splátkami úvěrů - je vhodné na to
myslet dopředu a
pojistit se. Jeden z Murphyho zákonů praví: Když
se
nepojistím, určitě se mi něco stane. Když se
pojistím,
nestane se mi nic. Pojišťuji se, aby se mi nic nestalo.
Ať už toto pravidlo platí nebo ne, v případě
úvěrů
se nevyplácí je podcenit. Už při
sjednávání jakéhokoli
úvěru by
člověk měl současně uvažovat o jeho pojištění.
„Dlužník se může pojistit pro případ
ztráty
zaměstnání, nemoci, invalidity či
smrti,“
uvádí Libor Svoboda.
Pojištěním tak člověk
chrání sebe i svou rodinu pro případ,
že by
dlouhodobě nebyl schopen své závazky
splácet.
Další důležitý krok by měl
dlužník udělat
ve chvíli, kdy se nepříjemnost stane. Měl by co
nejdříve začít komunikovat s bankou. V
bance o jeho
problému nevědí automaticky,
úvěrová
smlouva platí stále stejně, splátka by
měla
odejít jako vždy. Klientovi se ale například
přihodil
úraz a ví, že budete dlouho doma, s penězi to
bude
slabší a plnění z pojistky mu
ještě
nenaběhlo. Důležité proto je banku co nejdříve
informovat
a domluvit se na vhodném postupu.
„V každé takové chvíli je
zásadní okamžitě s bankou komunikovat a situaci
řešit. Jinak klientovi stále běží
pravidelné splátky úvěrů a
trvalé
příkazy. Ale ve chvíli, kdy splátky
úvěrů
nepřijdou, začnou klientovi nabíhat penále a
chodit
obsílky. Banka totiž netuší, že klient
není
dlužník, ale například leží po operaci
v
nemocnici. Naším cílem není
zadlužený, ale spokojený klient. Když člověk
danou
situaci neřeší, je to
nepříjemné pro něj i
pro banku a přitom stačí s bankou komunikovat, domluvit se
na
splátkovém kalendáři,
odložení
splátky či jiném
individuálním
plánu. Způsoby existují, nezbytné
ovšem je
věc začít co nejdříve
řešit,“
uzavírá Libor Svoboda.
Jsou dluhy
osob blízkých součástí
dědictví?
Nový
občanský
zákoník, který
platí od letošního února,
přináší některé
zásadní
změny do
běžného života. Například posiluje
práva věřitelů.
Určuje tak například povinnost dědiců uhradit dluhy po
zemřelém v plném rozsahu.
Dřívější
koncepce přechodu dluhů vycházela z povinnosti dědice hradit
zůstavitelovy dluhy pouze do výše
nabytého
dědictví. S velkou mírou nadsázky tak
lze
říct, že se dlužníkovi vyplatí
zemřít, než
aby splácel své závazky.
Nový občanský zákoník
staví na
konceptu, že není důvodu zvýhodňovat dědice na
úkor věřitelů. Dědic musí uhradit zůstavitelovy
dluhy i
nad rozsah nabytého dědictví, případně
ze svého
výlučného majetku.
Pokud jde o bankovní úvěry, existují
možnosti, jak
může věřitel předejít nepříjemným
překvapením, která by čekala na jeho dědice.
„Uzavření jakékoli
úvěrové smlouvy by
mělo být vždy doplněno vhodným
pojištěním,
které chrání dlužníka i
jeho rodinu.
Dlužník se tak může pojistit pro případ
ztráty
zaměstnání, nemoci, invalidity či smrti. V
posledním případě pak
chrání zejména
svou rodinu, neboť zbývající
část dluhu po
vypořádání pojistné
události za
dědice nakonec uhradí pojišťovna,“
popisuje Libor
Svoboda.
I v novém občanském
zákoníku však
existují způsoby, jak se může dědic hrazení dluhů
po
zesnulém vyhnout. V určitých případech
není
vhodné, aby byl dědic povinen k úhradě dluhů nad
rozsah
nabytého majetku. Je mu proto zákonem poskytnuta
ochrana,
která ohraničí rozsah povinnosti splatit dluh.
Dědic může
požádat o vyhotovení soupisu pozůstalosti, v tom
případně bude povinen k úhradě
zůstavitelových
dluhů jen do výše nabytého
dědictví.
Porovnejte si
spotřebitelské půjčky od bank zde.
všechny články | |
Dále v rubrice
všechny články v rubrice
|