Přinášíme
Vám již 3. díl letního seriálu "Angry
PIGS", ve kterém analytik ČSOB Jan Čermák
netradičním způsobem popisuje zajímavosti o
předlužených zemích eurozóny (Portugalsko, Irsko,
Řecko, Španělsko). V tomto dílu se
zábývá otázkou, jaká je šance nejpředluženějších států eurozóny na bankrot.
Slovo
bankrot je v případě zemí na periferii eurozóny
skloňováno v médiích ze všech stran. Na
druhou stranu, klíčoví představitelé měnové
unie v čele s prezidentem ECB ujišťují na všechny
strany, že bankrot některé ze zemí eurozóny
není na pořadu dne. A jak to vlastně vidí finanční
trhy? Jakou přikládají pravděpodobnost tomu, že
nejzranitelnější země eurozóny
skutečně zbankrotují? A jak vysoké šance na
státní bankrot vidí tolik kritizované
ratingové agentury?
Začněme
nejprve tím, jakou pravděpodobnost, že země nebude schopna plnit
své závazky, lze odvodit ze současných
ratingů předlužených zemí eurozóny. Vezmeme-li si
k ruce data posbíraná agenturou S&P v letech
1975-2010, pak historická zkušenost nám
například říká, že současný rating Řecka
(CCC) implikuje v pětiletém horizontu více než 70%
pravděpodobnost toho, že země zbankrotuje. Zatímco Řecko to tedy
má v očích ratigových
agentur spočítané, potom v případě
ostatních PIGS tomu tak ani zdaleka není. Pokud bychom
vzali v úvahu ratingovou úroveň, kterou agentura S&P
přisuzuje Irsku a Portugalsku (BBB), tak zde historie
říká, že pravděpodobnost bankrotu země se v
takovém případě pohybuje v řádu jednotek procent.
Ještě lépe je na tom ovšem Španělsko (AA) s
jehož bankrotem ratingové agentury zjevně
nepočítají. V novodobé historii totiž
žádná země s ratingem A či lepším totiž
zatím nikdy nezbankrotovala.
Druhý
pohled na to, jaká pravděpodobnost bankrotu je
přisuzována jednotlivým zemím, může být
skrze výši (kreditní) rizikové marže
započítané do cen vládních dluhopisů. Tu
lze buď vyčíst z rozdílu mezi výnosem
dluhopisu (předlužené) země a výnosem
bezrizikového dluhopisu, za nějž je v eurozóně
považován dluhopis německé vlády. Alternativně lze
tuto marži zjistit i z tzv. CDS kontraktů, což je fakticky na
finančních trzích obchodované
pojištění proti bankrotu určitého subjektu.
Hlavní
výhodou pravděpodobností odvozených z
kreditních marží je samozřejmě to, že se na trhu
mění každý den na základě
nejnovějších zpráv. Nevýhodou naopak může
být to, že takto „získaná“
pravděpodobnost bankrotu z výnosů rizikových dluhopisů
může být ovlivněna iracionálním strachem či
panikou na finančních trzích.
Každopádně,
pokud vezmeme v úvahu rizikové marže, kterými trhy
nyní penalizují předlužené země eurozóny,
tak zjistíme, že vsadit si na jejich bankrot je už asi trochu
pozdě. V pětiletém horizontu totiž trhy momentálně
vidí více než 80% pravděpodobnost bankrotu Řecka a
přibližně 60% pravděpodobnost této události v
případě Portugalska a Irska. Zajímavé přitom je,
že trhy již sázejí v poměru jedna ku pěti na to, že
do pěti let nastane evropský Armagedon - bankrot
Španělska či Itálie…
Zdroj: ČSOB