Předkládáme
Vám další díl letního
seriálu "Angry PIGS", ve
kterém Jan Čermák, analytik finančních trhů ČSOB,
netradičním způsobem popisuje zajímavosti o
předlužených zemích eurozóny (Portugalsko, Irsko,
Španělsko,
Řecko).
Tento díl se týká zajímavého
nápadu řeckého
ministerstva financí zdanit úspory, které
utíkají z řeckých bank do
zahraničí.
Řecké
ministerstvo financí si pohrává s
radikální myšlenkou. Údajně zvažuje uvalit
daň na depozita, která utíkají z řeckých
bank do zahraničí. Nejen firmy, ale i řecké
domácnosti totiž vyvádějí své úspory
raději za hranice a tak fakticky dále ubližují
vlastní ekonomice. Je ovšem velkou otázkou, zda
nápad potrestat Řeky vypsáním daně na
uspořené peníze zvýší důvěru
veřejnosti domácí ekonomiku a
především v řecký bankovní systém.
Podle
řeckého novinového serveru ekathimerini.com hodlá
řecké ministerstvo financí na úspory
odtékající z řeckých účtů uvalit daň
ve výši 10-15 %. A aby toho nebylo na řeckého
střádala málo, daň by dokonce měla platit retroaktivně na
transfery peněz do zahraničí proběhlé od roku 2009. Tento
rok by přitom rozhodně nebyl zvolen náhodně. V roce 2009
totiž dosáhly vklady v řeckých bankách vrcholu.
Strach z bankrotu řeckého státu opepřeného
návratem drachny však nutí Řeky
přemýšlet o tom, zda jsou řecké banky
tím nejbezpečnějším místem pro jejich
úspory. A tak nepřekvapí, že na konci května byl objem
depozit přibližně už o pětinu nižší než maximum z roku
2009. Hovoříme zde o desítkách miliard euro,
které pravděpodobně odplynuly do bezpečněji
vnímaných zemí eurozóny či do
Švýcarska, popřípadě mohly skončit v
matracích doma, nebo si za ně Řekové koupili zlato.
Z
výše uvedeného plyne, že pokud by řecké
ministerstvo financí dotáhlo svůj neobvyklý
daňový nápad do konce, jednorázově se mu může
podařit vybrat možná několik miliard eur dodatečných
příjmů. Vezmeme-li v úvahu velikost řeckého
veřejného dluhu (cca 360 mld. EUR) a rozpočtového
deficitu (přes 22 mld.), pak je otázkou, jestli
kvůli pár miliardám navíc má
řecký stát riskovat další propad důvěry
veřejnosti v domácí ekonomiku a především v
bankovní sektor. Za takových okolností si totiž
lze jen stěží představit, že úspory řeckých
domácností a firem začnou opět proudit na účty
řeckých bank.